5. Pololetní bilancování
Co a jak hodnotíme
Nejen pro školu, ale i pro pionýrský oddíl je leden neodvratnou polovinou školního roku. Jsme v půli, stálo by za to zamyslet se nad tím, co bylo a co bude. Bilancujeme, co se daří a co ještě tolik ne. Dobrý vedoucí oddílu by si měl v lednu najít chvilku, aby se zamyslel nad několika otázkami:
Co jsem chtěl děti letos naučit? Jak se mi to daří? Jak jsem chtěl posunout nebo změnit systém fungování oddílu? Jsou změny už patrny? V čem a jak využívám potenciál dětí? Jak se mohou zapojovat do řízení oddílu? |
Odbočka do Čelákovic – úvaha o participaci
V souvislosti s podílem dětí na vedení oddílu si dovolíme jednu odbočku. Týká se Mezinárodní dílny, která se už po několikáté konala v koncem listopadu 2004 v Čelákovicích. Tentokrát právě na téma Participace – tedy podílení, spoluúčasti dětí. Dovolíme si zde zveřejnit některé vlastní postřehy z diskusí, které se tam rozproudily.
Opakovaně bylo slyšet, že dnešní děti pouze čekají na to, co jim kdo připraví a nabídne. Chtějí prý pouze zábavu, jsou zvyklé na konzumaci. Možná to odpovídá také vaší zkušenosti a právě v duchu přitakáváte.
Často se ozývá hudrání nad směrováním celé společnosti ke konzumnímu životu. Něco na tom je. Ale buďme také sebekritičtí. Nepodporujeme podobné chování u dětí my sami? Nepředkládáme jim skutečně už hotové programy určené výhradně pro jejich zábavu? Mnohdy je to mnohem pohodlnější. Jindy to jsou jen dobře zajeté koleje, ze kterých se nám nechce. Podíl aktivity se může totiž výrazně zvyšovat právě zaměřením se na spoluúčast dětí. Zpočátku se to zdá mnohem pracnější a zdlouhavější než centrální direktivní řízení činnosti. Rychle ale vzroste právě osobní angažovanost dítěte a tím i jeho zaujetí pro práci oddílu.
Čím se tedy mohou děti podílet na vedení oddílu? Vlastně vším. Dokáží plánovat, hodnotit i organizovat činnost. Proč jim tedy nenabídnout možnost, aby rozvíjely, co v nich je? Samozřejmě se musíme přizpůsobit věku a individualitě konkrétních dětí. Neměli bychom tedy po prvňáčcích chtít, aby samostatně naplánovali akce pro celý školní rok. Zatímco deváťáci toho jsou při dobrém vedení a cviku v plánování schopni. Čím dřív spoluúčast dětí na vedení oddílu začne, tím lepších výsledků dosáhneme.
Jak začít? Záleží jen na fantazii vedoucího a členech oddílu. Dobře se dají děti zapojit (míra zapojení odpovídá věku) do plánování a realizace víkendové výpravy nebo jiné kratší akce. Lze také navázat na osobní pololetní bilancování a ptát se ostatních členů oddílu na hodnocení. Co by chtěli zlepšit? Proč a za jakých podmínek? Třeba takové průběžné hodnocení vyústí v ujasňování pravidel fungování oddílu. Tady je podíl dětí prvním předpokladem pro to, aby pravidla přijaly a ztotožnily se s nimi.
A jsme zpátky u bilancování.
Podrobnosti lednového hodnocení
Hodnoťme jednotlivé akce, celkovou činnost a její působení. Lidi – tedy děti, členy vedení oddílu, ale i sami sebe. Hodnotíme všichni. Ale občas si ne zcela uvědomujeme dopady svého posuzování. Z hlediska výchovného jsou podstatné základní funkce hodnocení. Mělo by sloužit jedinci jako zpětná vazba, korekce chování. Dává mu na srozuměnou, které jednání je žádoucí (to bychom měli jako vychovatelé posilovat, chválit), a které zavrhované (to při výchově potlačujeme, odsuzujeme je, popř. za ně trestáme). Tak hodnocení výrazně ovlivňuje motivaci dítěte k dalším aktivitám.
Nezapomínejme, že hodnocení není pouze závěrečná písemná zpráva na konci roku nebo tábora. Dítě povzbudíme úsměvem, přitakáním, nasměrováním vlastní pozornosti. Vedoucí hodnotí ústně, systémem bodování, výsledky her a soutěží. Hodnocení mohou poskytnout i vrstevníci svými reakcemi. Nelze oddělovat jednotlivé zdroje hodnocení. Souvisí spolu a vzájemně se prolínají.
Pomocné otázky:
Co mohou v oddílu hodnotit děti? Jakou konkrétní formou? Co z jejich hodnocení vyplyne? Co to může ovlivnit? Jak se do hodnotících procesů zapojují instruktoři? |
Hodnocení nemusí vůbec vypadat formálně. Začít se tvářit jako na schůzi a bazírovat na formalitách není dobrým počinem. Ba naopak, nemusí naprosto vypadat kostnatě. Ideálním stavem je situace, kdy je děti přijmou jako další hru. Zde je několik námětů:
Výroční zpráva |
Pokud přes rok fotografujete, můžete udělat hodnocení pomocí výroční zprávy. Vyberete obrázky tak, aby každý reprezentoval jednu akci. Pak poproste účastníky, aby si je rozebrali a připravili krátké povídání o tom, co se jim na akcích líbilo. Mohou pracovat samostatně nebo ve skupinkách. Ještě lepší je, když děti napíší pár řádek. Druhou částí hry je prezentace. Každé dítě či skupinka předstoupí a přednese své hodnocení. Pokud děti vytvořily zápisy, pak s nimi můžete pracovat i potom a sestavit tak originální výroční zprávu. Jednotlivé záznamy sice budou potřebovat trochu upravit, ale výsledek stojí za to. Práci na redakční úpravě můžete přenechat třeba instruktorům či svým zástupcům. i když nám některé příspěvky mohou připadat naivní, je dobré zachovat zdravou míru původní jazykové podoby – tak se podaří zachytit opravdovost sdělení. Pozor na pravdivost jednotlivých výroků. |
Miss, Misák |
Populární aktivitu, při které se vyhodnocují nejoblíbenější táborníci, můžeme využít k tomu, aby se pozornost dětí zaměřila i na jiné kvality než jen soutěž krásy. Důležité je, abychom při zahájení změnili atmosféru a vyzvali děti k zamyšlení nad jinými hodnotami, jako je kamarádství, ochota pomoci, schopnost práce pro kolektiv apod. Zdánlivě stejný průběh soutěže s tajným hlasováním se pak může podařit změnit v hledání kladných hodnot. |
Balón |
Připravte si velký arch balicího papíru, propisovačky a několik barevných přilepovacích lístků. Na arch nakreslete létající balón s provazy a košem. Ve skupině rozdejte lístky – každému všechny barvy. Pak děti vyzvěte, aby na jednu barvu napsaly to, co se jim líbilo a co by si rády podržely a umístily to do koše. Dále aby napsaly to, co je láká, co by chtěly zažít, a daly to do nafouknutého balónu. Třetí druh papírků je pak to, co se jim nelíbilo. Necháme to přilepit dolů pod koš, jako bychom to chtěli odhodit. Výhodou této aktivity je, že se při ní mohou projevit i jedinci, kteří nejsou extrovertní. Činnost je vhodná pro starší děti. |
Každý jednu větu |
Mnohdy bývá problém, aby děti dostaly prostor pro vyjádření názorů. Dobrou průpravou může být cvičení, při kterém každý řekne jednu větu. Může se začít stejně: Mně se v uplynulém roce nejvíce líbilo… Ve druhém kole lze pokračovat třeba: Už bych nechtěl zažít… Do třetice: Rád bych ještě zopakoval… Pro udržení přehlednosti si může vedoucí připravit tři kartičky se začátky těchto vět. Ty si pak hráči předávají s tím, že jen ten, kdo kartu drží, smí mluvit. |
Zaklínadla pochval a kritiky |
Oddíl si stoupne do kruhu, každý na místo, které je mu příjemné. Úkolem hráče je kolegovi po pravici sdělit nějakou pochvalu. Abychom dětem tuto úlohu usnadnili, můžeme jim připravit začátky vět – jako zaklínadla: Mně se na tobě líbí… Mám rád, když… Rád bych uměl jako ty… Těžším úkolem je sdělení toho, co se dětem nelíbí. Co by nechtěly, aby jim jejich vrstevníci dělali. Tady jsou začátky vět ještě důležitější. Nejde přece o to někoho urazit, ale odstranit zbytečné nepříjemnosti: Mohl bych tě poprosit, abys už nedělal… Moc bych si přál, abyste mi neříkali… Jsem rád, že se mnou kamarádíte. Ještě lepší by pro mě bylo, kdybyste mi… Vždy je ale nutno zachovat dobrou atmosféru hry. Doporučujeme proto před ní zahrát si několik jiných, při nichž by děti vyjádřily sympatie svým kamarádům a posílily vlastní sebedůvěru. Čerpat lze kupříkladu z her projektu Oáza – viz www.pionyr.com/oaza. |
Plánování víkendové akce |
Pokud nechceme na poprvé děti zatížit velkým objemem organizační práce, můžeme si připravit víkendovou akci v klubovně. Je-li ve městě, pak to může být příležitost podívat se na ně jinýma očima – trochu jako turisti. Příprava vedoucího pak může být jiná, než jak je tomu u obdobných akcí spojených s dopravou do neznámých míst. Vedoucí si nemusí chystat mnoho různých řešení, ale naopak by měl být vynalézavý ohledně kladení rozličných otázek: co bychom rádi zažili, co hodláme navštívit, kde získáme informace o otvíracích dobách kulturních památek, co budeme jíst, jaké budeme hrát hry apod. Můžeme také hovořit o tom, kdo si co vezme na starost. Obecně můžeme konstatovat, že v zájmu zapojení dětí do přípravy a realizace činnosti si budeme muset zvyknout na to, že se více soustředíme na hledání správných otázek než na hledání správných odpovědí. |
Inzerát na kamaráda |
Než začneme vysvětlovat pravidla, chvíli si povídáme o tom, jak má inzerát vypadat. Má být stručný, výstižný a přitom vybídnout čtenáře k akci – tj. aby se ozval. Úkolem dětí je sestavit inzerát na kamaráda – tj. člověka, který by byl podle jejich představ ztělesněním slova přátelství. Na závěr připravíme z inzerátů nástěnku. Obměnou hry je varianta, kdy si děti představí naopak konkrétního kamaráda či spolužáka a do inzerátu uvedou jeho přednosti. Podaří se jim připravit inzeráty tak, aby se v nich poznaly? |
Teploměr |
Obdobná hra s reflexí je vhodná pro starší děti. Připravíme velký list papíru (např. balicí) a připevníme jej na zeď. Nakreslíme na něj stupnici teplot, ke které přiřadíme různé pocity (např. zamrzl jsem, nechává mě to chladným, je mi dobře, dohřálo mě to, mám z toho horečku apod.). Na vodorovné ose pak vyznačujeme jednotlivé bloky programu. Každého účastníka necháme, aby si vybral fix své barvy a zapisoval do grafu, jak se cítí. |
Náladoměr |
Je obdobou předchozí aktivity. Zabere jen málo času, je tedy možno zařadit ji na začátek schůzky. Každý si představí, že má před sebou veliký teploměr se stupnicí od nuly do desítky. Nula je přitom u země a desítka tam, kam každý dosáhne nejvýš (případně se dají použít tabulky s čísly jako při hodnocení tanečních soutěží). Na povel vedoucího zavřou všichni oči a zvednou ruku tak vysoko, jak se právě cítí. Pak je otevřou a zjišťují, jak je na tom nálada skupiny. Může následovat diskuse proč a kvůli čemu. |
Abeceda úspěchů |
Vytvoříme sadu karet, která obsahuje abecedu, a umístíme je na zem, třeba i na louce. Pak klademe účastníkům otázky a prosíme je, aby si co nerychleji vybavili jedno slovo, které vyjadřuje odpověď. Úkolem účastníků je postavit se k tomu písmenu, kterým jejich jednoslovná odpověď začíná. Např: Co cítíte po akci? Co jste poznali nového? Která hra se vám líbila nejvíc? Co byste o akci vzkázali kamarádovi? |
Stupnice |
Vedoucí se postaví doprostřed místnosti. Uvádí výroky, které charakterizují právě skončenou akci. Pokud účastníci s výrokem souhlasí, postaví se blízko vedoucího. Čím méně souhlasí, tím se postaví dále. Tato činnost je vhodná pro starší účastníky (od 15 let). |
Pohlednice |
Připravíme karty, které se podobají pohlednicím. Poprosíme účastníky, aby napsali pohled kamarádovi, který na akci nebyl. Připomeneme, že by neměli uvádět jen to, co se jim líbilo, ale i to, co se naopak nepovedlo, nebo co je rozčílilo. |
Barevné korálky |
Reflexi můžeme při delší akci dělat také pomocí korálků. Každý účastník (ale i lektor, vedoucí) si připraví nádobku, na kterou připevní své jméno. Může jít kupříkladu o skleničku od dětské výživy. Pak následuje nejtěžší úkol – zásobě barevných korálků vymezit význam. Každé barvě nějaký: např. žlutá – potěšil jsi mě, černá – je mi z tebe smutno, modrá – jsi dobrý kamarád, červená – dávej si pozor. Vhodné jsou korálky o průměru cca 5 mm. K tomuto seznamu je dobré připravit legendu (nástěnku), kde je význam jednotlivých barev popsán. Pak vyzveme účastníky, aby každý večer (dejme tomu po večeři) korálky přidělili. Každý smí vhodit jeden do jedné nádobky nebo např. nejvýše pět korálků. Aktivita je vhodná pro -náctileté. Při této reflexi se projeví i vývoj sociálních vazeb uvnitř skupiny. |
Obálkovaná |
Každý si připraví obálku (třeba ji vhodně vyzdobí) a vyvěsí ji na dohodnutém místě – v klubovně, v jídelně apod. Vždy večer je čas pošty – každý může vhodit vzkaz do jakékoli obálky. Na vzkazy se nemusí odpovídat. |
A teď se zamyslete nad tím, které z uvedených aktivit můžete využít při hodnocení činnosti a které při hodnocení jednotlivců.