Úprava schůzek na ven

Zdá se, že v současné době se nám tu uvelebil nový “pán” a všichni ho už trochu známe. Někdo z doslechu, někdo z vlastní zkušenosti. V oddílech se s tím asi každý vyrovnáváme po svém a snažíme se to dělat, jak nejlépe umíme. U nás – u Plchů – je to tak, že jsme od začátku září ještě neměli ani jednu schůzku uvnitř. 

Jelikož nemáme ve městě klubovnu, jsme domluveni s panem ředitelem ZŠ, kde učím, že schůzky probíhají u nás ve škole. Ale od prvního týdne v září prostě musí být každý program situovaný ven (v našem případě na školní dvůr, hřiště, do města, do parku, na blízké louky nebo do venkovní učebny na školní zahradě). Děti ví, že na schůzky si především musí vzít obuv, která se může i pořádně zašpinit. Každá schůzka za normálních časů začínala v “kmenové” třídě, kde si děti zaznačily svoji přítomnost na schůzce, řekli jsme si, co nás čeká, vzali společně materiál, který byl na ven potřeba, a šli jsme. Teď se scházíme na smluveném místě venku a vedoucí schůzky si musí všechno dopředu nachystat a donést ven sám.

Na začátku scházení jsme udělali novinku, která by mohla působit jako menší “proti-covidové” opatření. Děti se rozdělily do dvou družinek pod vedením našich nejstarších třináctiletých Plšic. Kdyby náhodou padlo rozhodnutí, že se můžeme scházet do počtu deseti lidí, by to mohlo být řešení, jak zanechat schůzky “živé”. A hlavně jsme holky potěšily tím, že jsme jim daly důvěru “vést” svoji družinku. Zatím družinky využíváme pouze tam, kde je potřeba děti rozdělit do dvou skupin a tím nám odpadá rozpočítávání a organizace při rozdělování. 

Další omezení se týká výletování vlakem, kvůli kterému jsme letos třeba nejeli do Kroměříže na finále Porty a nechystáme se organizovat ani předvánoční víkendovku.

I nadále se budeme před každou schůzkou bát, aby vydrželo počasí, a hlavně doufat, že budeme všichni zdraví a schůzky udržíme.

Blažena Jiříčková, PS Plši Soběchleby